Statečná Anabelka jde krůček po krůčku za svými sny

Holčička z první třídy jako každá jiná, to je Anabelka Vlkošová. Zajímá se o vše nové, má své sny a baví ji spousta volnočasových aktivit. Přestože jí osud nadělil formu dětské mozkové obrny, je šťastná. Díky adoptivním rodičům, kteří neoblomně pracují na jejím uzdravení, si totiž užívá každý den a má skvělé vyhlídky do života.

Když si manželé Vlkošovi vzali do péče tehdy devítiměsíční miminko, netušili, že by jeho jen zdánlivě lenivější chování mohlo být diagnózou. Anabelka do té doby pouze ležela, nebyla schopná se obrátit na bříško a už vůbec nezvládla sedět. Oproti ostatním dětem byla v pohybovém vývoji nestandardně pozadu. Rodiče zprvu přikládali vinu zanedbané péči. Postupem času však bylo jasné, že jde o vrozenou tělesnou vadu. Po různých vyšetřeních se lékaři přikláněli s jistou mírou pochybností k diagnóze spastické diparézy, což je jedna z forem dětské mozkové obrny. Ta se projevuje zkrácením svalstva končetin, u Anabelky nohou. V jejím případě se jedná navíc i o genetickou zátěž, kterou se ale kvůli chybějící rodinné anamnéze nepovedlo stanovit. Anabelčin handicap spočívá především ve špatné, takřka absolutně omezené chůzi. Při pokusech o krůčky se neobejde se bez speciálních ortéz a opory.

Aby rodiče předešli hrozbě invalidního vozíku, zažila malá bojovnice od kojeneckého věku nespočet vyšetření, návštěv odborných lékařů v Česku i zahraničí, cvičení, rehabilitací, lázeňských pobytů nebo hipoterapií. Co více, pozitivní a trpělivý přístup rodičů a podpora rodiny probíhala s vírou, že se její nožky uzdraví. Také sama Anabelka je neuvěřitelně pozitivně naladěna. S nadšením chodila do mateřské školky, kde ji ani nenapadlo se cítit oproti ostatním zdravým dětem odlišně. Stejně tak je to nyní ve škole, kde se aktivně zapojuje do všech činností. Její dny jsou doslova nabité jízdou na trojkolce a koloběžce, kroužkem keramiky, péčí o kočičku, domácím tréninkem baletu u opěrného madla a rehabilitacemi.

Právě intenzivní cvičení a návštěvy fyzioterapeutů jsou pro Anabelčino uzdravení stěžejní. Za těmi musí s maminkou dojíždět z Frýdku-Místku do ostravského Arcada Neuromedical Centra, kde se na tento typ postižení specializují. Stejně tak jako časově náročné jsou rehabilitace i finanční zátěží. Jednou z pomocí se stal náš finanční příspěvek. Díky grantu mohli rodiče dcerce uhradit další etapu intenzivního ambulantního cvičení, bez kterého by se na cestě za uzdravením neobešla. Cesta statečné dívenky za pevnou chůzí ale cvičením nekončí. Velkým krokem bude zanedlouho plánovaná operace na specializované klinice, po které se Anabelčiny nožky dočkají nápravy. Není pochyb, že se Anabelka jednoho dne rozběhne s ostatními kamarády a kariéra baletky už nebude jen dětským snem.